Původ: Maďarsko; u nás povolena 1991.
Požadavky: Nemá zvláštní požadavky na prostředí; lze ji dobře
tvarovat.
Růst: střední až slabší; vytváří mírně zploštělou kulovitou
korunu.
Plodnost: brzká a dobrá.
Podnož: ptáčnice, mahalebka.
Tvar: zákrsek, čtvrtkmen, vřeteno.
Plody: středně velké až velké, s poměrně dlouhou stopkou, lesklé,
velmi atraktivní červené barvy. Dužnina je šťavnatá, tužší, sladkokyselá, velmi
chutná. Hodí se i pro konzum v čerstvém stavu. Při sklizni bez stopky šťáva z
plodů nevytéká.
Zrání: ve 4. třešňovém týdnu (koncem června, začátkem
července).
Zdravotní stav: V plném květu je citlivější vůči mrazovému
poškození. Netrpí houbovými chorobami.
Opylování: Odrůda je samosprašná a má dostatek vhodného pylu i pro
ostatní odrůdy višní.
Původ: Německo. Vyšlechtěna v Dessau - Dallnau v roce 1934 pod
názvem Heimanns Konservenweichsel, u nás povolena v roce 1975.
Požadavky: Nemá zvláštní nároky.
Růst: zpočátku bujný, později střední. Koruny jsou kulovité až
široce pyramidální, poměrně velké (ve srovnání s Morelou pozdní). V mládí se
koruna zahušťuje, proto vyžaduje silný průklest.
Plodnost: raná, vysoká, pravidelná.
Podnož: ptáčnice, mahalebka.
Tvar: čtvrtkmen, polokmen.
Plody: středně velké až velké (hmotnost 10 plodů asi 63 g),
kulovité, tmavě hnědočervené. Dužnina je měkčí, tmavě červená, šťavnatá,
navinulá až kyselá, natrpklá. Pro přímý konzum jsou plody málo vhodné. Šťáva
barví silně.
Zrání: v 7.-8. třešňovém týdnu, týden před Morelou pozdní.
Zdravotní stav: Proti mrazu jsou stromy značně odolné, květy
odolávají jarním mrazíkům, ale jsou citlivější než květy Morely pozdní. Plody
jsou odolné proti monilióze, za deštivého počasí nepraskají.
Opylování: Je samosprašná, nevyžaduje opylovače.
Původ: Maďarsko; odrůda povolena v roce 1986.
Požadavky: Nemá zvláštní požadavky na agrotechniku. Je vhodná pro
drobné pěstitele.
Růst: střední; stromy vytvářejí oválné koruny s šikmo
rostoucími a rozložitými hlavními větvemi. Typický je krátký plodonosný obrost;
nevyholuje.
Plodnost: pravidelná a vysoká.
Podnož: ptáčnice, mahalebka.
Tvar: volně rostoucí zákrsek, čtvrtkmen.
Plody: velké, ploše kulovité, tvarově i velikostně vyrovnané,
karmínově červené barvy, vhodné především jako stolní ovoce. Dužnina je měkká,
řidší, velmi šťavnatá, výborné chuti, málo barví. Plody se dobře oddělují od
stopky, pecka je snadno odlučitelná od dužniny.
Zrání: ve 4. třešňovém týdnu (koncem června až začátkem
července).
Zdravotní stav: Není náchylná k zimním mrazům. Při
déletrvajícím deštivém počasí bývají plody napadány moniliózou.
Opylování: Odrůda je převážně samosprašná; je vhodným
opylovačem pro jiné odrůdy višní
Původ: Francie. Velmi stará odrůda vypěstovaná pravděpodobně v
zámeckých zahradách Chateau Moreille. U nás povolena v roce 1954.
Požadavky: Roste na lehkých i těžších půdách. Na suchých
stanovištích jsou plody malé. Daří se i ve vyšších polohách, ovšem plody
dozrávají později. Vyžaduje dobrou výživu.
Růst: zpočátku střední až slabší, v plné plodnosti slabý.Koruny
jsou malé, kulovité převislé.
Plodnost: neobyčejně raná, velmi vysoká, pravidelná.
Podnož: ptáčnice, popř. mahalebka.
Tvar: čtvrtkmen, zákrsek.
Plody: středně velké, (hmotnost 10 plodů asi 55 g), kulovité, tmavě
hnědočervené. Dužnina je měkká, tmavě červená, šťavnatá, trpce nakyslá až
kyselá (kyselka). Pro přímý konzum málo vhodná. Šťáva barví silně.
Zrání: Zraje v 8. třešňovém týdnu, obvykle v poslední dekádě
července, někdy začátkem srpna.
Zdravotní stav: Proti mrazu ve dřevě je značně odolná, květy jsou
rovněž velmi odolné proti pozdním jarním mrazíkům. Plody za dešťů nepukají. Je
náchylná k monilióze.
Opylovače: Je samosprašná, nevyžaduje opylovače.
Původ: Dánsko. Vyšlechtěna po 2. světové válce pod názvem
Kelleris 16. U nás povolena v roce 1975.
Požadavky: Nejlépe se daří na hlinitopísčitých půdách s
dostatkem vláhy, i ve vyšších polohách.
Růst: zpočátku střední, později slabý. Koruny jsou malé,
širokopyramidální až kulovité, převislé.
Plodnost: raná, vysoká, pravidelná.
Podnož: ptáčnice, mahalebka.
Tvar: čtvrtkmen.
Plody: středně velké (10 plodů má hmotnost asi 50 g), kulovité až
vejčité, tmavě hnědočervené. Dužnina je měkká, tmavě červená, velmi
šťavnatá, navinulá až kyselá, pro přímý konzum málo vhodná. Šťáva barví
silně.
Zrání: v 7.-8. třešňovém týdnu (před Morelou pozdní).
Zdravotní stav: Proti mrazu ve dřevě je tato odrůda značně odolná,
květy jsou rovněž odolné proti pozdním jarním mrazíkům. Plody za dešťů
nepukají, nejsou náchylné k monilióze.
Opylování: Je samosprašná, nevyžaduje opylovače.
Původ: odrůda byla vyšlechtěna v Maďarsku jako selekce z náhodně
nalezeného semenáče.
Habitus a růst: Roste středně bujně až bujně, vytváří kulovité až pyramidální
husté koruny.
Plody: jsou středně velké až velké, kulaté, slupka je jemná, tmavočervená se
světlejšími tečkami, lesklá. Dužnina je měkká, jemná, masově červená,
rozplývavá, šťavnatá, příjemně sladce navinulá, aromatická a výborná. Šťáva
barví středně.
Plodnost: je hojná, pravidelná. Plody jsou vhodné pro stolní použití i průmyslové
zpracování.
Zraní: v 6.třešňovém týdnu. Odolnost proti mrazu v květu je střední až velká.
Použití: pěstování je vhodné v teplejších oblastech, kde plody dosahují
nejvyšší kvality. Je to kyselka.
Původ: Pochází z Jugoslávie, odkud ji získala od dr.Doneše
ovocná školka v Galantě kolem roku 1960. Povolena v roce 1970.
Požadavky: Na půdu není ph1iš náročná, vyžaduje však chráněné
polohy.
Růst: zpočátku střední, v plodnosti slabý. Má silný sklon k
vyholování. Koruny jsou menší, pyramidální.
Plodnost: raná, podprůměrná, pravidelná.
Podnož: ptáčnice, mahalebka.
Tvar: čtvrtkmen.
Plody: středně velké (10 plodů má hmotnost kolem 50 g), srdčité
až kulovité, tmavě červené až téměř černé. Dužnina je tužší než u
ostatních višní, tmavě červená, šťavnatá, navinulá, velmi dobrá. Šťáva
barví silně.
Zrání: v 5. třešňovém týdnu, obvykle v 1. polovině července.
Zdravotní stav: Proti mrazu jsou stromy jen středně až méně
odolné. Květy jsou citlivější. Je napadána vrtulí třešňovou. Za deštivého
počasí plody nepukají.
Opylování: Je samosprašná, nevyžaduje opylovače.